Tam, kde bydlí andělé ... znovu po sedmi letech

 

Dnes uctíváme Památku zesnulých tzv. Dušičky.

Vzpomínáme na ty, kteří bohužel nejsou mezi námi ...

K dnešnímu dni se tematický hodí dnešní příspěvek,

který navazuje na moji úplně první návštěvu 

Muzea kočárů v Čechách pod Kosířem před sedmi lety

Příspěvek tehdy nesl název

Tam, kde bydlí andělé ... (klik) 

Andělé tam stále bydlí, muzeum se za sedm let rozrostlo, 

ale já vás dnes pozvu do části původní, kde jsou umístěny smuteční kočáry.

Čestné místo zde má největší smuteční kočár  na světě postavený

Václavem Brožíkem v Plzni.

Zdobí ho nádherné detaily.

 Když u něho stojíte je opravdu obrovský a říkáte si,

 že něco takovém vidět ve smuteční průvodu

musel být nezapomenutelný zážitek.

Mnozí z vás ho mohli vidět "v pohybu" alespoň na televizních obrazovkách.

Zahrál si v posledním dílu seriálu "Marie Terezie"

Václav Brožík a jeho smuteční kočár.

Podle této jediné dochované fotografie se celý kočár rekonstruoval.

V muzeu najdete spoustu jiných smutečních kočárů, které nejsou jenom exponáty,

ale slouží i nyní na poslední cestu na obřad a hřbitov.

-

Smuteční kočár tažený koňmi je důstojné rozloučení se zesnulým i v dnešní době.

Zažili jste někdy takový klasický pohřeb jako ze starých časů ?

Já částečně ano, ale byl bez koňského spřežení.

Babička Antonie umřela před několika desítkami let,

byla jsem malá holka,  ale mám dost vzpomínek na tento den.

Dnešními slovy ...  pohřeb se konal v době adventní ...

Rozloučení s babičkou v otevřené rakvi bylo v "domě smutku", prostě tam, kde celý život žila.

Poté jsme absolvovali pěšky dlouhou cestu za pohřebním vozem do kostela na mši

a následné uložení do hrobu.

Jako dítě jsem z toho trauma neměla.

Babičku jsem znala jenom malý čas mého dětského života,

mám na ni jenom letmé vzpomínky,

ale i tak ji mám v srdci uloženou navždy.

Možná máte pocit, že návštěva této části muzea musí být depresivní,

ale není tomu tak.

Už tehdy před lety jsem to popisovala jako moc krásný zážitek.

Je to místo se zvláštním geniem loci

a přijde vám to jakoby se tam zastavil čas.

Někdy příště se sem podíváme ještě jednou do nově vybudované části,

která je oproti smutečním kočárům radostnější.

Jsou tam kočáry a saně, které sloužily k cestování a zábavě.

Věřím, že každý z nás má svého anděla, 

který nám pomáhá překonávat překážky

a drží nad námi ochrannou ruku.

Mějte poklidný dušičkový čas.