Léto, neléto ... a už je tady podzim

Jsou to více než tři měsíce co jsem tady byla s příspěvkem naposledy ...

Někdy na jaře jsem psala, že budu mít "jiné léto".

Měla jsem, ale mnohem jiné než jaké i tak mělo být ...

První fotka je z Jimramova z časných ranních hodin

pár dnů před oficiálním začátkem léta.

Obešla jsem si krásná místa a naše cesta pokračovala do nemocnice,

 kde mě ten den čekala plánová ortopedická operace.

Dlouho jsem se jí bránila, ale úporné bolesti beder vše rozhodly.

Bolest po operaci byla, ale přežila jsem to.

Druhý den ráno jsem jela domů, po svých ... 

s ortopedickou botkou a francouzskými holemi.

Doma klidový režim, noha až tak nebolela, sice jsem většinu dle proležela

s nohou nahoru, ale věřila jsem, že to nejhorší mám za sebou.

Bohužel ...

Týden po operaci návrat do nemocnice se zánětem v operované ráně.

Zlatý stafylokok, to fakt člověk nechce ...

Nejdříve bolestivé čištění na příjmu a druhý den čištění pod narkózou.

Začínala vedra, pod okny staveniště s celodenním hlukem,

noha bolela, spánek minimální.

Skončila jsem na infekčním oddělení, ortopedii na 14 dnů zavírali.

Tohle "utrpení" trvalo pět dnů a konečně poslední červnový den domů.

Lékaři i sestřičky se o mě starali perfektně,

ale znáte to doma je doma ...

Do konce července jsem ležela, nohu nahoru a ledovala.

Moje jediné chození bylo toaleta, sprcha, převazy ...

Rostly houby, manžel pilně chodil a nosil takové krasavce.

Meloun, který jsme vypěstovali na zahradě, sice jediný, ale o to sladší ...

Sklízíme i lilky, zatím tři kousky, ale rostou další.

Největší motýl na světě Attacus atlas

rozpětí křídel 30 cm.

Za ním si udělala výlet dcera s tatínkem (bohužel beze mě) do Kytlice.

Hortenziím se letos dařilo, chladné a deštivé léto byl pro ně ráj ...

Zatmění měsíce jsme pozorovaly s dcerou přímo z naší zahrady.

 

Zelená Hora, letos jsem kolem ní jela mnohokrát, na kontrolu k lékaři.

Až nahoře jsem byla jednou, když jsem si jela dohodnout operaci.

Jinak mi můj zdravotní stav zatím nedovolil kopec zdolat.

V srpnu jsem "odhodila" hole a začala pomalu chodit.

Bylo to náročné, bolely mě kyčle, kolena, jak člověk chodí jinak a ulevuje si.

To se během tří týdnů zlepšilo a pak jsem nastoupila na rehabilitaci.

Možná se to zdá jako dobrý konec.

Opět bohužel ...

Jizvy jsem měla pěkně zhojené a jedno srpnové ráno koukám na nohu,

že v místě stehu se mi udělal puchýř.

Nejdříve jsem si myslela, že ze sandálů.

Druhý den puchýř praskl, ale každým dnem to vypadalo, že je to lepší a hojí se to.

Pak se udělal další puchýř a to už jsem jela k lékaři.

Bolestivé čištění, musela jsem si říct o umrtvení, ale i tak to bolelo.

Zase zaútočil "zlatý stafylokok".

Další antibiotika, převazy, kontroly.

To fakt už člověk nechce.

Můj stav tři měsíce po operaci je takový, že nohu mám zavázanou,

mám tam dvě rány, které se hojí pomalu, nyní o ně pečuji sama.

Stále nosím sandály, do ničeho jiného se nevejdu.

Ve čtvrtek další kontrola, už teď se mi tam nechce ...

Celé léto žádný výlet, zámecké komnaty a všechno další musí počkat na příští rok.

I když v mobilu se mi teď objevují fotky moře ...

Dcera nám odletěla na dva týdny na Erasmus na Madeiru,

tak aspoň mám trochu cestovního rozptýlení.

A taky bylo několik radostí: 

Stará šitíčka, háčkované dečky a šicí potřeby,

nečekaný dárek od Renatky (Lezarts)

Ještě jednou moc děkuji, je to balzám pro moji duši i oči ..

Koupila jsem si 

staré svatební gratulace (podobné mám po své babičce)

a další šitíčko do sbírky.

Knoflíky budou na tvoření.

V srpnu kupovat vánoční dekorace je fakt úlet,

ale můj figurkový vánoční věnec právě takové potřeboval.

Celou dobu jsme neměla na blog náladu, času hodně,

ale zážitky žádné, byly jiné starosti ...

Jediné pozitivní na tom všem je,

že úporné bolesti beder hned po operaci zmizely.

To ostatní nestálo za nic ...

Jeden příspěvek mám připravený,

bude další skryté tajemství ...

Mějte hezké podzimní dny !!!