Krása je všude ...

První adventní neděle ... Rok utekl ani nevím jak a budou vánoce. Vůbec mi to nepřipadá vánočně, dárky skoro žádné, adventní nálada moc není ... asi je to tím vším co nás obklopuje. Vánočně jsem tvořila a to  dárkové cedulky na dárky Jsou to takové malé velké radosti,  kterými zaměstnávám ruce a utíkám od starostí běžného dne ... Po delší době jsem vyšila houpacího koníčka, pro mě je to symbol starobylých vánoc ... Za tu dobu co vyšívám je jich už dost velké "stádo". Včera jsme se probudili do zasněženého rána,  u nás v Polabské nížině je sníh v posledních letech vzácností. Takhle to vypadalo včera, sluníčko a zasněžená krajina. Kvetoucí levandule ve sněhu v čase začínajícího adventu ... Dnes celý den sněžilo, bylo to jako v pohádce. Před chvílí jsme se vrátila z lesa z procházky,  drobně sněžilo, mlha přede mnou, mlha za mnou ... Užijte si dnešní první adventní nedělní večer hlavně v klidu a pohodě, u nás uprostřed sněhových vloček snášejících se tiše k zemi ... prostě roman

V paprscích zapadajícího slunce  sama uprostřed zdí více než 300 let starého kostela v zaniklé sudetské obci  Hohen-Erlitz  (Vrchní Orlice). Barokní kostel Svatého Jana Nepomuckého stojí opuštěný uprostřed krajiny na hranicích s Polskem. Jeli jsme kolem, cestou zpátky mi to nedalo a zastavili jsme u něho ... Je to místo se smutnou historií a v podzimním oparu zapadajícího slunce  kostel a okolí působí jako by se tady zastavil čas ... Je volně přístupný, můžete ho navštívit v kteroukoliv roční či denní dobu. Podařilo se mi být tady úplně sama a ticho, které mě obklopovalo, bylo zvláštní. Byla to síla okamžiku, která se mi vryla do duše ... Historie o místě, kde dříve žili lidé se svými starostmi a radostmi: Více slov není potřeba ... Malý starobylý hřbitov je jenom malou vzpomínkou na ty, kteří zde kdysi žili. Kostel si "zahrál" ve filmu Jiřího Menzla Obsluhoval jsem anglického krále a v některých scénách třetí řady televizního seriálu Labyrint Jiřího Stracha. Slunce zapadlo,

  Levandulové voničky ve vintage stylu s látkovými panely jako ze staré Francie jsem dělala po delší době.   Jejich tvoření mě baví od sběru kvítků až po poslední krok, což je protažení povoskované šňůrky. Jsou plněny levandulovými odrolenými kvítky z naší zahrady. Je to práce voňavá, ale při plnění posledních jsem ráda,  že už je hotovo. Intenzivní vůni snadno získáte mírným pomačkáním voničky, vydrží vonět spoustu let. A jejich focení to je taková krásná a milá tečka na závěr tvoření. Vytáhnu z kufříku staré krajky,  z poličky sundám kytičku sušené levandule,  v koupelně sáhnu po mém pokladu - levandulové soli z Provence v krásné zinkové dózičce z mého úplně prvního nákupu na Bella Rose ... potom ještě lněná utěrka s potiskem  a šuplíček jako ze starých časů, i když je starý jen pár let ... a focení jde skoro samo. Pokud se vám líbí najdete je  TADY Mějte hezké pošmourné listopadové dny ♥

Horizont se stromořadím a dřevěným křížem mě upoutal na první pohled při našem výšlapu na kopec Vysoká u Suchdola blízko Kutné Hory. Na kopci najdete  rozhlednu o výšce 40 m, která byla bohužel zavřená. Je postavena na nejvyšším kopci středního Polabí ve výšce 471 metrů n. m. Hlavním cílem našeho výšlapu byl  letohrádek Belvedér, který v letech 1696 -97 nechal postavit majitel malešovského panství František Antonín Špork spolu s kaplí sv. Jana Křtitele. Bohužel se z krásného barokního letohrádku moc nezachovalo. 30. dubna roku 1834 byla tehdy již opuštěná stavba zasažena bleskem a vyhořela  a již nikdy nebyla obnovena. Místo je tajemné a podle dobové kresby byla stavba krásná  a byla vidět zdaleka, protože tam nerostly stromy jako dnes. K návštěvě mě inspiroval pohled na stavbu ze shora (kterou jsem si vypůjčila z internetu). Stavba láká spoustu majitelů dronů, i my jsme tam jednoho potkali ... Cestou zpět   jsme se stavili ve vesničce Vysoká, která je malá, ale stojí tam významná pamá