Krása je všude ...

Se sbíráním kovových šitíček jsem začala úplně náhodou zhruba před deseti lety, kdy jsem začala vyšívat a šít. První můj úlovek bylo světle modré šitíčko "Hellada mýdlo" a postupně jsem jich do dnešní doby (alespoň z mého pohledu) sesbírala celkem dost, protože u nás se shánějí dost špatně. Některé jsem tady na blogu už představovala. Nejnovější jsou tyto tři. Převládá barva červená a nově mám i zelené. Dvě jsou s nápisy, ale nepodařilo se mi zjistit nic o jménech na nich uvedených. Jsou kovová,  uvnitř ukrývají malou dřevěnou špulku s nitěmi  a  otvor na jehly.  Tyto "stojací" mají ještě navíc to, že se jejich kovové tělo otáčí a vysunuje se otvorem na zadní straně pás spletených nití. Čas na nich zanechal stopy,  ale na to jak jsou stará, jsou stále krásná. Jedinou péči, kterou věnuji nově příchozím šitíčkům je to, že je jemně vyčistím a vyleštím jim kovové části a pot

Neplánovaně, ale o to radostněji, se mi v pátek třináctého března podařilo trávit několik hodin v jižních Čechách. Návrat po šesti letech do míst, která mám moc ráda. České Budějovice se svým nádherným náměstím Přemysla Otakara II pojmenovaném po zakladateli města. Rozlohou 1,7 ha je jedním z největších  a po náměstí ve Vysokém Mýtě (které znám velmi dobře) je druhým největším čtvercovým náměstím v České republice. Samsonova kašna je dominantou náměstí, je postavená ve 20tých letech 18. století. Andrejka se těšila jak spolu budeme hledat bludný kámen, našla ho dřív než já. Podle pověsti zde kdysi stál popravčí špalek. Zámek Hluboká  byli jsme zde mnohokrát, ale vždy je to pro mě neopakovatelný zážitek. Před lety jsem se kochala pohledem ze zámecké věže, dnes jsme navštívili alespoň dolní zahradu kolem zámku. Pohled na zámek a nikde nikdo, to by se mi za normálních okolností vyfotit nepodařilo.

Po malé odmlce plynule navážu na místo z mého posledního příspěvku. Navštívili jsme po dvou měsících zámecký park v Častolovicích, kde se probouzí jaro. Tráva je zelená, sníh se tady po celou zimu ani neukázal. Ve vzduchu svěží jarní větřík. Vzali jsem s sebou plnou papírovou taštičku kaštanů pro naše oblíbence. Vůdce stáda dybovských jelenů se tentokrát nenechal vůbec přemlouvat a ještě odháněl laně, aby na něho zůstalo co nejvíce dobrot. Malý sněhuláček, památka na trochu sněhu u nás doma. Bylo to jenom na chvilku, doslova pár hodin než sluneční paprsky sníh rozpustily. Jarní pozdrav z naší zahrady, sněženky vyšívané ale i opravdové. Talovíny jsou plné květů i včel. Vyšívané sněženky jsem s sebou vezla i do parku, byl to spontánní nápad vyfotit si je v zámecké zahradě. Plaménky už rostou, myslím, že je na ně příliš brzy, mohl by je mráz spálit. Na sousedním zámku v Kostelci nad