Antonie
29. 6. 1924 přesně 100 let od vzniku této fotografie. Mám ráda staré fotografie, mají své kouzlo, vyzařuje z nich klid a doba, která se nikdy nevrátí. Moje babička Antonie v době, kdy jí bylo 22 let a byla svobodná. Celý život měla před sebou a asi nikdo a ani ona by nechtěl vědět to, co má napsáno v knize osudu ... Pocházela z malé vesničky u Pardubic, měla 9 sourozenců: bratři Josef, František, Václav, Jan, Alois sestry: Marie, Anežka, Emilie ... poslední jméno si moje mamka nepamatuje (jen ví, že zemřela při porodu syna) Vdala se za Františka, který byl o tři roky mladší, do nedaleké vesnice, na statek, práce od rána do večera ... V manželství se jí narodily dvě děti, František a o 10 let později Věra, moje maminka. Přežila dvě světové války a sedm let po skončení té druhé ovdověla, v 51 letech zůstala sama s dospělým synem a dcerou, které bylo 13 let. Asi nemusím psát, že další život lehký nebyl ... Mým životem se vlastně jenom mihla, když mi bylo 9 let zemřela. Dodnes si pamatuj