Krása je všude ...

Jedno staré papírové šitíčko z 30tých let minulého století mám už skoro 8 let a nedávno k němu přibylo podobné. Je mírně poškozené (popsané propiskou), ale za dlouhá léta, která má za sebou,  je v dobrém stavu. Pár jehliček s patinou rzy je schováno uvnitř. ¨ Na zadní straně jehelníčků nejsou zase až tak typické šicí motivy. Jsou si podobné tvarem i motivem obrázku. Dříve se i zdánlivě obyčejným věcem věnovala pozornost a pečlivost. A to je důvod proč si je lidé schovávali a jehelníčky se zachovaly do dnešní doby. Popravdě ani nevím v čem se dnes jehly prodávají. V ruce skoro nešiji a žiji ze zásob, které mám. A na vyšívání mám speciální dovozové tupé jehly, které byly v pěkné papírové kapsičce. Přeji vám krásné poslední dubnové dny !!! 

Slíbila jsem vám výstavu s romantikou a elegancí a co může být více romantické než  SVATBA za časů královny Viktorie, v období nazývaném viktoriánské.  Výstava s názvem   Viktoriánská svatba Elegance svatebních obřadů na konci 19. století  vás zavede do časů druhé poloviny 19. století a seznámí vás se svatebními šaty a obřady vyšší společenské třídy. Tradiční barvou svatebních šatů  byla barva modrá (barva nevinnosti) a to až do roku 1840, kdy si královna Viktorie na své svatbě s princem Albertem oblékla bílé šaty a chtěla jimi symbolizovat svůj vznešený původ. Její sňatek od tohoto okamžiku změnil barvu šatů na bílou. Všechny nevěsty toužily po této barvě, ve které zažijí svatbu snů. Tyto svatební šaty z roku 1850 z jemné látky a spoustou skládaných kanýrků šily švadleny kolem 500 hodin a spoustu hodin vyžadovalo jejich vyžehlení. Hlavu nevěsty často zdobily věnečky z pomerančových kvítků a aby 

Sobotní nádherný jarní den nás vylákal na výlet do Prahy. Naše cesta směřovala z Malé Strany až na bájný Vyšehrad. Valdštejnskou zahradu jsme navštívili po více než 10 let. Je stále stejně krásná, nyní nádherně jarní s magnóliemi v plném květu. Pamatuji jak jsme se na Werichovu vilu často dívali skrz plot a ze zchátralé budovy mi bylo vždy velmi smutno. Dnes je nádherně opravená s muzeem a cukrárnou. To si necháme na někdy jindy,  i chvíle těšení se na něco jsou krásné. Pohledy, které se nikdy neomrzí ... Národní divadlo a Karlův most. Pravidelně, když jsme u Karlova mostu, navštívíme dětské hřiště. Je z něho krásný výhled na Vltavu. Objevili jsme ho, když byla dcerka malá.  Je to už taková tradice,  že se tam zastavíme  a Andrejka na to ještě má věk, aby si to tam užila. Sedíme na lavičce a já dívám se na Karlův most a vzpomenu si  na Jana Třísku a jeho nešťastný pád. Za malou chvíli si přečtu, že zemřel Miloš Forman.