Krása je všude ...

Udělala jsem si před časem radost a koupila si šitíčko z 30tých let minulého století. Jehly poznamenal zub času a jsou trochu orezlé a navlékáček zřejmě původní nebude. Šitíčko mi bude sloužit jako dekorace do šicího koutku a zůstane tak jak jsem ho koupila - jehly z něho používat nebudu. Pohled na něj mi připomíná časy "starých filmů pro pamětníky", na které jsem se kdysi ráda dívala.

Mám starší šicí stroj a kryt z umělé koženky se mi vůbec nelíbil a ani se nehodil do šicího koutku, který postupně vytvářím. Podle starého krytu jsem si udělala střih a ušila nový s fialkovým proužkem ze stejné látky, kterou mám na podsedáku na židli. Kapsičku jsem ozdobila vyšitým monogramem a kytičkou. Aby pěkně držel tvar celý jsem ho podšila vatelínem a rubová strana je z bílé látky ze starého povlečení. Dalo to sice trochu práce a přemýšlení, ale potah se mi povedl podle mých představ. Hezký víkend pro všechny přeje Jitka

jsem chtěla navštívit už mnohokrát, ale když jsem projížděli kolem, měl už zavřeno anebo jsme spěchali. Konečně včera nastal den, kdy jsem mohla vstoupit dovnitř a obdivovat krásu starého nábytku, který tato firma vykupuje, opraví a dle přání zákazníka dostane výsledný vzhled. Já jsem tam byla jenom jako obdivovatelka, ale kdybych si měla vybrat ať už kredenc, vařenku, skříň, knihovnu či cokoliv jiného, tak bych opravdu nevěděla pro co se rozhodnout. V hale, kde jsme byli, je vystaveno cca 500 ks opraveného nábytku a venku pod velkou halou čeká dalších 2000 ks. Výběr je opravdu obrovský. Firma vyrábí i repliky nábytku dle vašeho přání a nebo vám váš starý nábytek upraví do podoby, kterou měl kdysi dávno. Tak trochu v hloubi duše uvažuji o tom, že bych si možná časem menší starou knihovnu nebo vitrínu domů pořídila. Za podívání stojí i jejich stránky www.antikjelinek.com a čeká tam na vás mnohem více, než jsem já vyfotila.

Babí léto se s námi minulý týden rozloučilo a alespoň se s vámi všemi podělím o několik vzpomínek na něj. Minulý víkend jsme jeli kolem Botanicusu v Ostré a na chvíli jsme se zastavili. Zahrady jsou zavřené a alespoň jsem si udělala malou radost v jejich obchůdku a vyfotila podzimní aranžmá před ním. Krásně zbarvené listy škumpy, bohyšky žloutnou a chystají se na zimu. Zahrádku zdobí několik posledních květin a borůvky v lese jsou opravdové říjnové a chutnaly báječně. Letos vysetá levandule má několik voňavých květů. Žluté kopretiny stále kvetou, ještě pár keříků mrazík nezdolal a jsou stále kouzelné. Celá zahrada je pocukrována barevným listím a ani se mi tu krásu nechce uklízet. Poslední fotka je ze zámeckého parku v Častolovicích, který jsme navštívili první podzimní den.

kterou jsem si koupila před rokem, aniž bych pro ni tehdy měla použití, se konečně dočkala a bude sloužit na uložení drobností potřebných k šití. Ozdobila jsem ji výšivkou a poprvé jsem vyšívala saténovou přízí DMC Satin barvičkou Light Lavender . Možná se s ní o trochu hůře vyšívá, protože neustálým protahováním se konce třepí, ale má nádherný třpytivý lesk a výšivka tak získá na kráse.

Už dlouho před tím než jsme naší dcerce koupili novou postel jsem přemýšlela, jaký kapsář by se hodil a abych ho zvládla ušít. Jednou jsem na internetu uviděla fotku kapsáře, který byl ušitý ze starého povlečení. Moc se mi to líbilo, ale chybělo mi to hlavní - povlečení. Pravidelně jsem se dívala na internetu do mimibazaru, kde maminky nabízejí ledacos a jednou jsem měla štěstí a povlečení se mi podařilo koupit. Nejméně práce bylo s polštářem, který jsem zkrátila na potřebnou šířku. Povlečení jsem rozpárala na jednotlivé pásy. Na kapsář jsem použila horní a dolní motivy. Z prostředního největšího jsem ušila povlak na velký polštář a z jedné zbývající kytky jsem ušila dva malé polštářky. Chybí mi ještě přehoz na postel, který budu doufám šít v nejbližší době (nejhorší je asi začít a potom to jde samo).

Pardubice od včerejšího dne až do neděle žijí XVII. městskými slavnostmi s bohatým programem kulturním, sportovním i technickým. V neděli tyto slavnosti vyvrcholí 120. ročníkem Velké pardubické. My jsme si vybrali akci Oldtimer Corso Pardubice, což byl sraz historických vozidel přímo v srdci starých Pardubic na Pernštýnském náměstí. Počasí bylo nádherné, starých aut a motorek nepočítaně a návštěvníků ještě více. Bylo se na co koukat, všechno v plném lesku, některé dámy a pánové v historických oblecích a chvílemi jsem si připadala jako za starých časů. Moc se nám to líbilo a alespoň několika fotkami se s vámi podělím o atmosféru tohoto setkání.

Tyto dvě židle ještě pamatují smutné časy 2. světové války. Stávaly v kuchyni mých prarodičů v domku, ve kterém žije i dnes naše rodina. Dům je přestavěný a v jejich kuchyni máme koupelnu a šatnu. Jsou možná zajímavé tím, že je nevyrobil vyučený truhlář, ale strýček mého otce, který byl obyčejný zemědělec. Truhlařinu se naučil a přivydělával si výrobou drobného nábytku a dokonce dělal lavice do kostela. Dlouhá léta ležely zapomenuty na půdě a při přestavbě domu nám jedna z nich sloužila jako sedátko, stupátko, odkládátko. No prostě pomocník pro všechno a tak byla v daleko horším stavu než ta druhá. Ještě letos na jaře jsem ji používala při malování dětského pokoje a při tom se zrodil nápad, vrátit jim původní krásu jejich mládí z doby skoro před sedmdesáti lety. Po opálení a obroušení vypadaly mnohem lépe. Nakonec dostaly nový bílý kabátek a budou součástí našeho bydlení. Jedna bude v dětském pokoji a druhá u stolu se šicím strojem. Ušila jsem látkový sedák ve fialkové barvě a tato žid