Tento dopis není rodinná památka, ale dostal se ke mě cestou náhodnou. Kolega, vášnivý sběratel známek, ho koupil i s obálkou na burze. Obálku si nechal a dopis mi dal přečíst s tím, že si ho můžu nechat. Je to už několik let a letos při probírání a uklízení skříněk, jsem ho objevila a stejně jako poprvé mě okouzlila krása písma. Dopis byl psaný před 88 lety a Mařenka a Milda už určitě nejsou na tomto světě. Mildovi bylo v té době 30 let a právě se od své milé Mařenky dozvěděl, že čekají miminko, ač zatím nejsou manželé. Možná se to v této době zdá úsměvné, jak má Milda starost, co na to páni rodiče a jaké kroky podniknout k urychlení jejich sňatku. Byla to jiná doba, z našeho pohledu klidnější, pomalejší, ale určitě ne jednoduchá. Dopis mám schovaný jako památku na časy, kdy moji prarodiče byli v té době sice o něco mladší než Mařenka a Milda, ale tuto dobu také zažili. A taky ho opatruji proto, že krásné písmo jakým je dopis napsán, by určitě většina z nás nedokázala tak pečlivě naps