Krása je všude ...

Přehoz na postel dcerky jsem ladila do růžovo-zelena, aby se hodil ke kapsáři a k celkové barevnosti pokojíku. Podařilo se mi koupit růžovou kostičkovou látku a ta tvoří základ přehozu a doplňuje ten samý vzor, který je na kapsáři. Dcerka, i když je zatím malá, má postel velikou - má šířku 120 cm a to z důvodu, že je jednak pro ni v pokoji místo a především aby měla v budoucnu pohodlí. Pro mě je v současné době výhoda ta, že se na ni vyspíme i obě dvě spolu. I přes mé předsevzetí - "nikdy dítě do postele", jsem postupně byla ráda, že se dcerka se mnou v posteli vyspí, když nechtěla být sama v postýlce, a nyní si to přímo užívám. A tak jsem šila obr přehoz a je rozšířený o proužkovanou látku, která zakrývá bočnice postele a myslím, že toto řešení působí útulnějším a hezčím dojmem.

Potřeby k vyšívání se mi rozrůstají a měla jsem je různě po krabičkách a kde se dalo. Dlouho jsem přemýšlela co s tím a pak jsem si vzpomněla na dřevěnou bednu, která nám dlouho ležela v komoře a neměla využití. Uvnitř měla pět přihrádek a byla nalakovaná lesklým lakem. Přihrádky se podařilo dát pryč a vznikl velký úložný prostor. Zbavila jsem ji laku a natřela bílou barvou, vyleštila mosazné panty a víko opatřila porcelánovou knobkou. Na dno jsem dala karton polepený látkou. Bedna se krásně hodí do šicího koutku a největší radost mám z toho, že když něco potřebuji, tak jdu jenom na jedno místo a bez problémů všechno najdu.

Tato zimní výšivka s bruslaři se mi moc líbila a mám radost, že se mi polštář podařilo vyšít již v listopadu, a proto nám může doma zpříjemnit dlouhé zimní večery. Ráda se s vámi podělím o předlohu, které je z předloňského vánočního čísla časopisu Dekor.

Jak relativní pojem je čas. Někdy utíká a nezastaví se ani na chvilinku a co bychom všechno dali, kdyby se zastavil. Ale jindy je chvilinka hodinou, rokem i životem ... Čas plyne dál a dál a svět kolem se mění a otáčí, barvy poletují vzduchem a jednou se zastavíte a říkáte si, kam ten čas zmizel, kam se poděl? V mysli zůstávají jen vzpomínky. Ty, které si chcete uchovat vám nikdy čas nevezme ... Den ... co je den? To je jen čas. Čas který utíká různě a přitom stejně. Když máme někoho, s kým je nám dobře a máme si s ním stále co říct, tak chvíle s tím dotyčným utíkají strašně rychle a my si někdy přejeme, aby se čas alespoň na malou chvíli zastavil, abychom si mohli ten krásný okamžik dostatečně vychutnat. Ale to nelze! Nelze nic vrátit, nelze zastavit čas a nadechnout se, rozmyslet si co řekneme či uděláme. A možná, že je to tak dobře, protože kdyby člověk mohl zastavit čas, nikdy by se nepohnul z místa. Čas dělíme na hodiny, minuty, vteřiny, ale také na minulost, přítomnost a budoucno