Ráda bych vás pozvala na výstavu "Koloniál pana Bajzy", kterou jsme navštívili o dovolené na jižní Moravě v Městském muzeu a galerii Břeclav. Výstava je situována do 20. let 20. století a této době odpovídá většina mobiliáře, vybavení i zboží vystavených obchodů - koloniálu, řeznictví, cukrárny a obchodu střižním zbožím a pánskými módními doplňky. Zařízení a vybavení obchodů se často dědilo z generace na generaci. Např. nábytek v Koloniálu Vendelína Bajzy sloužil v koloniálu rodiny Čadových v Jevišovicích od 80. let 19. století do počátku 50. let 20. století.
Obchod koloniálním zbožím nabízel prodej základních druhů potravin včetně pečiva, ovoce, galanterního, drogistického i železářského zboží. Z dováženého zboží pak kávu, kakao, koření, jižní ovoce. K sezónnímu zboží mj. patřily kvašené okurky, kyselé zelí, mák či ořechy. Pro děti zde býval výběr bonbonů a dobových pamlsků jako bylo mejdlíčko, sladké dřevo, pendreky.
Sortiment cukráren často obsahoval zboží vlastní výroby od zákusků, dortů, bábovek, perníků, až po bonbony nebo čokoládové cukrovinky a samozřejmě zmrzlinu. Ostatní zboží bylo dodáváno různými tuzemskými i zahraničními firmami a podle kvality i šíře nabídky si jednotliví cukráři získávali a udržovali svoje zákazníky.
Cukrárny už díky svému sortimentu byly považovány za luxusnější obchody a tomu odpovídalo také jejich vybavení. Nábytek i zařízení bývalo většinou zdobné, v pastelových barvách, příjemné prostředí a čistota musela být patrná na první pohled.
20. - 30. léta 20. století jsou považována za vrchol produkce českých cukrářů, co se týkalo šíře nabídky, poctivosti materiálu, nápaditého a pracného provedení i chuti zákusků, dortů a dalšího jemného pečiva.
Řeznictví a uzenářství je z doby, kdy si majitelé připravovali zboží k prodeji samovýrobou a nabízeli pak celou škálu masa a masných produktů. K nejtypičtějšímu vybavení řeznictví při prodeji patřil řeznický špalek se sekyrou a sadou nožů, nářezové stroje, mlýnek na maso a speciální mramorová váha.
Obchody s textilem bývaly většinou zařízené méně okázale, k účelnému vystavení, manipulaci a prodeji látek a doplňkového sortimentu. O to více se v této době začíná dbát na aranžmá ve výlohách a další reklamní triky, které měly přilákat zákazníky dovnitř.
Zbývající část výstavy ukazuje vybavení hostince
pouliční trafiku a dobovou reklamu
obchod modistky
hokynářství (obchod s podobným sortimentem jako koloniál, ale nižší úrovně).
Celkový pohled na výstavu:
Na výstavě jsem trávili nádherné dvě hodiny nedělního dopoledne, po celou dobu jsme zde byli jako rodinka sami, tak i o to byla pro nás výstava půvabnější. Na začátku výstavy je část, kde se můžete přímo aktivně účastnit tehdejšího obchodování - je zde stánek na tržišti, kde jsme s dcerkou nakupovali a prodávali. Potom již zmíněné hokynářství, kde se může vše co vidíte na fotce používat - jsou tam kornouty, které se plní čočkou, fazolemi a hrachem, platí se penězi, je tam váha, závaží, telefon a mnohé jiné. Pak můžete prodávat v trafice a poslední zábavou je hra pro děti nazvaná "Velké prádlo".
Při prohlídce výstavy jsem na vás myslela a vím, že většině z vás by se tady moc líbilo. Proto jsem se snažila fotit tak, abych vám výstavu co nejvíce přiblížila a doufám, že jsem vás fotkami příliš nezahltila. A pro vás, které plánujete cestu do těchto končin nebo to máte jenom kousek do Břeclavi, mám dobrou zprávu - výstava trvá až do 16. září t. r.
A je čas na návrat z krásných a idylických 20. let minulého století do současnosti. Ráda bych někdy vyměnila současné hyper a supermarkety za pohodový nákup v koloniálu, kde tehdy opravdu platil známý reklamní slogan
NÁŠ ZÁKAZNÍK, NÁŠ PÁN
(informace zde uvedené jsem čerpala z brožurky Koloniál u pana Bajzy, historie obchodu a obchodování, kterou jsem si zakoupila na výstavě)
