Pohlazení duše do dalších dnů ...

Neplánovaně, ale o to radostněji, se mi v pátek třináctého března

podařilo trávit několik hodin v jižních Čechách.

Návrat po šesti letech do míst, která mám moc ráda.

České Budějovice se svým nádherným náměstím Přemysla Otakara II

pojmenovaném po zakladateli města.

Rozlohou 1,7 ha je jedním z největších

 a po náměstí ve Vysokém Mýtě (které znám velmi dobře)

je druhým největším čtvercovým náměstím v České republice.

Samsonova kašna je dominantou náměstí,

je postavená ve 20tých letech 18. století.

Andrejka se těšila jak spolu budeme hledat

bludný kámen, našla ho dřív než já.

Podle pověsti zde kdysi stál popravčí špalek.

Zámek Hluboká 

byli jsme zde mnohokrát,

ale vždy je to pro mě neopakovatelný zážitek.

Před lety jsem se kochala pohledem ze zámecké věže,

dnes jsme navštívili alespoň dolní zahradu kolem zámku.

Pohled na zámek a nikde nikdo,

to by se mi za normálních okolností vyfotit nepodařilo.

  

Zámek byl trochu jiný ...

Pokaždé jsme tady byli v létě,

 kdy stromy zakrývaly svými korunami výhledy na něj.

 

Poslední otočení, rozloučení a odcházíme z místa,

 které v těchto dnech

o to více potěšilo duši a pohladilo oči.

Věřím, že v "lepších časech" se sem ještě tento rok podíváme.

Turistické vizitky a razítka do našeho výletního deníčku,

dlouho žádná nová nebudou.

Ovečka z Hluboké bude u nás doma symbolem letošních velikonoc

a vzpomínkou na jeden z mála povedených březnových dnů.

Jižní Čechy mám ráda i pro jejich kapličky podél cest.

Tato se s námi cestou domů rozloučila ...

Přeji vám ať tento "katastrofický film", jehož jsme součástí,

přežijeme hlavně ve zdraví a ať je brzy lépe ...