Point du Raz (Francie, část pátá)

Dnes nás čeká pěší procházka na mys 

Point du Raz

 skálu vybíhající hluboko do moře,

bičovaná neúnavnými a nepřetržitými větry.

Je to nejzápadnější a také nejdivočejší místo pevninské Francie.

Vichr a běsnící vlny se tu tříští o žulová skaliska.

Při naší návštěvě bylo moře klidné,

byla to zřejmě shoda náhod, čekala jsem silný vítr,

ale kraťasy a tričko byly ideální

(větrovka pro případ nepříznivého počasí byla v baťůžku).

Byli jsme zde brzy ráno a předběhli jsme tak davy turistů.

Jeden maják stojí i na pobřeží

Před majákem stojí pomník obětem moře,

na němž topící se námořník vztahuje ruce

k Panence Marii.

Úchvatný pohled do nekonečné dálky ...

Je to jako pohádka z konce světa, ukrutné a romantické místo zároveň.

V dáli na obydleném ostrůvku stále bydlí lidé.

Pohled byl idylický, ale bydlet bych tam nechtěla.

Za větru, zimy a velkých vln to musí být něco nepředstavitelného.

I na tomto větry sužovaném místě roste spousta rostlin,

některé jsem znala i od nás z domova.

Například trávnička přímořská

Rostliny využívají každé ideální trochu chráněné místo.

Hustý porost kapradin

Vřesy byly skoro na každém kroku.

V popředí jsou trsy zaječích ocásků

Pár obrázků, které jsem našla na internetu, kdy to není taková pohoda, kterou jsme my zažili.

To je pravá tvář Bretaně - divoké pobřeží, útesy a vlny dunící pod skalami.

To byl nejzápadnější cíp pevninské Francie, který můžete navštívit.

Bylo to úchvatné místo, které si budu navždy pamatovat.

Minule jsem vám slíbila ještě město korzárů.

Bylo nádherné, mám spoustu fotek,

a proto si zaslouží samostatný příspěvek.

Mějte hezké dny babího léta !