Březnové dny

Co přinesly březnové dny ?

Hezké chvíle, malá vítězství i "velké rozhodnutí".

Začneme popořádku a to kachlí s kočkou.

Při úklidu jsem našla nejen výšivky, které jsem vám ukazovala,

ale i moji práci z mateřské školky (let zpátky nepočítaně).

Při pohledu na ní jsem si vybavila pocity, které jsem měla při její tvorbě.

Je to z pohledu důležitých věcí úplná blbost, ale pamatuji si to celkem přesně.

Herce Ivana Trojana znáte asi všichni.

Byla jsem na besedě s jeho dvěma nejstaršími syny 

Františkem (novinář) a Josefem (herec).

Bylo to moc milé setkání, oba jsou úspěšní ve svým profesích

a nechybí jim smysl pro humor.

"Malé velké vítězství"

by se dalo nazvat to, že po 9 měsících jsme se my jako cestující "zbavili" řidiče autobusu,

se kterým jsem pravidelně jezdila domů s desítkami minut zpoždění.

Někdy v dubnu či květnu loňského roku nastoupil na naši linku nový řidič.

Člověk pochopí, že každý hned neumí všechno.

Zpoždění byla, chování řidiče k cestujícím nic moc,

v horké dny bez klimatizace a cirkulace vzduchu.

Vydržela jsem do konce června, o prázdninách jsem moc nejezdila

a říkala si, že snad v září to bude lepší.

Nebylo, rekordní zpoždění bylo 80 minut.

Pravidelně jsem si fotila z Idosu denní zpoždění 

a vždy naštvaná jsem říkala, že napíšu stížnost.

Znáte to, člověk vychladne, navíc od listopadu tento řidič přestal jezdit

a zpoždění s jiným řidičem nebylo nebo jen pár minut.

První pracovní den v lednu jsem skoro brečela, když se na naší lince objevil znovu.

Byl ještě prázdninový den a zpoždění 31 minut !!!

Začátkem března jsem stížnost napsala, slušně, podloženou mnoha argumenty

jednak na dopravní společnost a také na Krajský úřad Pardubice na odbor dopravy.

Moc jsem nedoufala ...

Stížnost jsem poslala ve čtvrtek a od pondělí nastoupil nový řidič.

A je to "Pan řidič" - usměvavý, ochotný, elegantní a jezdí na čas.

Vypadá to na šťastný konec, ale není ... řidiče přeřadili pouze na jinou linku.

Dnes ráno nevyjel vůbec, tak jsme jeli dva autobusy v jednom.

První opečený špekáček chutná každý rok nejvíc.

Přivítali jsme jaro na zámku v Kostelci nad Orlicí

a v zámeckém parku v Častolovicích.

Náš Bartík oslavil už deváté narozeniny.

Nevím jak je to možné, ale nedávno jsme si ho přivezli jako malé štěňátko.

Velké vítězství pro moji dceru Andreu.

Úspěšně prošla výběrovým řízením 

na odbornou stáž (program Erasmus) na Madeiru.

Moc jsem nedoufala, potencionálních účastníků se hlásilo dost.

Přeji jí to a věřím, že se toho spoustu nového naučí

i pozná tento nádherný ostrov.

Nyní jsem spolu s ní nadšená, ale až ji necháme v září v Praze

s ostatními na letišti, tak to budou pro mě kruté chvilky ...

Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelená hoře.

Všední den, nikde nikdo, jarní paprsky rozehřívají poslední zbytky sněhu.

V pravé poledne odbíjí kostelní zvon,

krásná chvíle pro vzpomínku.

Pár desítek minut před tím jsem 

udělala jedno zdravotní rozhodnutí, co jsem už nějaký čas odkládala,

léto bude u nás trošku jiné ...

Figurky dívek stylizovaných do květů a rostlin jsem měla doma tři, už několik let.

Koupila jsem si je tehdy v Praze v muzeu Kouzlo starých časů 

a od té doby jsem je nikde nezahlédla.

Letos se mi podařilo dokoupit další tři, tak mám partičku šesti krásek,

které mi budou dělat radost jako dekorace celé jaro a léto.

První výlet na kole k nedalekému rybníku Hluboký.

Léta jsem tam nebyla, nyní to tam vypadá jako ptačí kolonie.

Labutě vystřídaly divoké husy, tolik jsem jich pohromadě dlouho neviděla.

Práce pro manžela na několik dnů, nastal po letech čas vyměnit hlínu ve skleníku.

Pro mě zatím jen na chvíli, rostlinky salátu byly v zemi během pár minut.

Příroda se probouzí a květy a pupeny se u nás doma na zahradě objevují všude.

Letící volavka na svých křídlech "odnáší" poslední březnový podvečer ...

Mějte hezké jarní dny, které nás na pár dnů čekají !!!