4. dubna 2020

Andělský ...


Andělů není nikdy dost ...

V mém tvoření k nim přibyl jeden vyšívaný,
houpající se anděl obklopený spoustou srdíček.


Roztomilého sedícího andělíčka se srdíčkem
jsem si před lety koupila v adventním období
a dnes má svoje místo v šicím koutku
a střeží moje šití a vyšívání.



Látkovou záložku zdobí kovový komponent s motivem andělských křídel,
který je doplněný malými korálky.



Každý prý máme svého anděla strážného ...

Ať je to jakkoliv, dotek jejich křídel,
něco co se děje mezi nebem a zemí 
ucítíme někdy každý  z nás ...



Mějte krásné jarní dny !!!


22. března 2020

Sběratelská výzva


Se sbíráním kovových šitíček jsem začala úplně náhodou
zhruba před deseti lety, kdy jsem začala vyšívat a šít.

První můj úlovek bylo světle modré šitíčko "Hellada mýdlo"
a postupně jsem jich do dnešní doby (alespoň z mého pohledu)
sesbírala celkem dost, protože u nás se shánějí dost špatně.


Některé jsem tady na blogu už představovala.

Nejnovější jsou tyto tři.
Převládá barva červená a nově mám i zelené.
Dvě jsou s nápisy, ale nepodařilo se mi zjistit nic
o jménech na nich uvedených.


Jsou kovová, 
uvnitř ukrývají malou dřevěnou špulku s nitěmi
 a  otvor na jehly. 

Tyto "stojací" mají ještě navíc to, že se jejich kovové
tělo otáčí a vysunuje se otvorem na zadní straně pás spletených nití.





Čas na nich zanechal stopy,
 ale na to jak jsou stará, jsou stále krásná.

Jedinou péči, kterou věnuji nově příchozím šitíčkům
je to, že je jemně vyčistím a vyleštím jim kovové části
a potom už mi dělají jenom radost.



Kromě kovových šitíček
 a mám i malou sbírku starých dřevěných špulek


a  starých francouzských šitíček.


Kovová šitíčka na staré poličce mi zdobí šicí koutek.




Co přát v těchto náročných dnech ???

Hlavně duševní klid a víru, že bude lépe. 

Držte se !!!


16. března 2020

Pohlazení duše do dalších dnů ...


Neplánovaně, ale o to radostněji, se mi v pátek třináctého března
podařilo trávit několik hodin v jižních Čechách.

Návrat po šesti letech do míst, která mám moc ráda.

České Budějovice se svým nádherným náměstím Přemysla Otakara II
pojmenovaném po zakladateli města.
Rozlohou 1,7 ha je jedním z největších
 a po náměstí ve Vysokém Mýtě (které znám velmi dobře)
je druhým největším čtvercovým náměstím v České republice.


Samsonova kašna je dominantou náměstí,
je postavená ve 20tých letech 18. století.


Andrejka se těšila jak spolu budeme hledat
bludný kámen, našla ho dřív než já.
Podle pověsti zde kdysi stál popravčí špalek.



Zámek Hluboká 

byli jsme zde mnohokrát,
ale vždy je to pro mě neopakovatelný zážitek.


Před lety jsem se kochala pohledem ze zámecké věže,
dnes jsme navštívili alespoň dolní zahradu kolem zámku.


Pohled na zámek a nikde nikdo,
to by se mi za normálních okolností vyfotit nepodařilo.



  



Zámek byl trochu jiný ...
Pokaždé jsme tady byli v létě,
 kdy stromy zakrývaly svými korunami výhledy na něj.
 



Poslední otočení, rozloučení a odcházíme z místa,
 které v těchto dnech
o to více potěšilo duši a pohladilo oči.

Věřím, že v "lepších časech" se sem ještě tento rok podíváme.



Turistické vizitky a razítka do našeho výletního deníčku,
dlouho žádná nová nebudou.

Ovečka z Hluboké bude u nás doma symbolem letošních velikonoc
a vzpomínkou na jeden z mála povedených březnových dnů.


Jižní Čechy mám ráda i pro jejich kapličky podél cest.
Tato se s námi cestou domů rozloučila ...



Přeji vám ať tento "katastrofický film", jehož jsme součástí,
přežijeme hlavně ve zdraví a ať je brzy lépe ...


7. března 2020

Jarní ...


Po malé odmlce plynule navážu
na místo z mého posledního příspěvku.

Navštívili jsme po dvou měsících zámecký park
v Častolovicích, kde se probouzí jaro.



Tráva je zelená, sníh se tady po celou zimu ani neukázal.
Ve vzduchu svěží jarní větřík.




Vzali jsem s sebou plnou papírovou taštičku kaštanů pro naše oblíbence.
Vůdce stáda dybovských jelenů se tentokrát nenechal
vůbec přemlouvat a ještě odháněl laně,
aby na něho zůstalo co nejvíce dobrot.




Malý sněhuláček, památka na trochu sněhu u nás doma.
Bylo to jenom na chvilku, doslova pár hodin než sluneční
paprsky sníh rozpustily.


Jarní pozdrav z naší zahrady, sněženky vyšívané


ale i opravdové.


Talovíny jsou plné květů i včel.


Vyšívané sněženky jsem s sebou vezla i do parku,
byl to spontánní nápad vyfotit si je v zámecké zahradě.


Plaménky už rostou, myslím, že je na ně příliš brzy,
mohl by je mráz spálit.


Na sousedním zámku v Kostelci nad Orlicí
 je jaro vidět mnohem více.


Kvetoucí sněženky, krokusy a čemeřice 



Pokud sejdete do údolí naskytne se vám
úžasný pohled na stráň plnou talovínů


a hned pod ní záplava tisíců květů bledulí.


Jaro je tady !!!







Mějte krásný jarní březen !!!