Romantika v bílo zelené,
tak by se dala popsat stará svatební blahopřání k sňatku.
Je to vzpomínka na moji babičku a dědečka z tatínkovi strany.
V dobrém i zlém,
ve zdraví i v nemoci,
ve štěstí i neštěstí,
v bohatství i chudobě
s tebou budu věrně žít,
až dokud nás smrt nerozdělí...
... si slíbili 9. února roku 1929 ...
Rozdělila je až smrt
po 50 letech a 21 dnech společného života.
Babička přežila manžela
bez šesti dnů o 10 let.
Moje vzpomínky se k nim občas zatoulají.
Před pár dny mi přišla na mysl vzpomínka
na dědu jak jsme spolu u koní, o které se staral.
A nedávno jsem vyprávěla svoji dceři o tom,
jak jsme dříve doma chovaly husy
a babička jim dělala ze šrotu šišky (u nás nazývané slejšky)
a tím je dokrmovala.
Nebo jak babička prala v neckách na valše, drala se sousedkami peří,
chodila na pole okopávat cukrovku ...
... je to spousta vzpomínek a je to hodně moc dávno ...
Neměli lehký život, byl plný práce, starostí a peněz nebylo nazbyt.
Necelé čtyři roky po svatbě babičce zemřela její maminka.
Babička tak měla kromě dvou malých dětí, hospodářství a domácnosti
na starost svého tatínka, o kterého pečovala více než 30 let.
Přes všechny trable života spolu v lásce prožili celý život
a splnili to, co si ve svatební den slíbili ...
Přeji vám krásný máj, který je lásky čas ♥
