14. července 1922

 

Dnes je 14. červencový den.

Mám tady malou vzpomínku na tento den, která je stará právě 100 let.

Je období první republiky, moje babičky Antonie a Božena jsou mladé ženy

a třeba by mohly řešit podobné věci, které jsou obsahem nádherného dopisu ...

Toto je ale jiný příběh, netýká se naší rodiny ... 

je to příběh Marie a Mildy ... pro mě dvou neznámých lidí.

O Mildovi se dá vyčíst z dopisu, že se narodil 8. srpna 1892

a pravděpodobně je četníkem v Bratislavě.

Dopis je určený Mařeničce, jeho milé ...

Na třech stránkách úhledně psaného dopisu

 se řeší téma Mařenčina "jiného stavu", 

problém je v tom, že nejsou manželé ...

Milda má starost co na to rodiče a jak urychlit jejich sňatek.

"Mařeničko, bude to kluk s kudrnatými vlásky a nebo děvčátko blondýnka ?"

To je věta, která vyvolá jemný úsměv na tváři ...

je cítit velkou lásku a radost ze života, který je čeká ...

Od psaní dopisu uplynulo spoustu času, mnoho růží vykvetlo a opadalo ...

Mařenka a Milda už nejsou mezi námi, 

jejich děvčátku či klukovi by bylo 99 let ...

snad žijí jejich potomci ...

Jejich osudy, jak žili, jak se jim dařilo, co je trápilo ...

to zůstane navždy zahaleno tajemstvím minulosti.

Při prvním pohledu na dopis upoutá písmo ...

úhledný rukopis, jedno písmenko jako druhé,

ozdobná velká písmena, psaní bez chyb a škrtání.

Nejzajímavější, co se písma týká, je úvodní pozdrav

 "Moje nejdrazší Mařeničko !",

krása a elegance v jednom.

Dnes se bohužel krasopis nenosí,

je rychlá doba, vše v mobilech, zkratkách ...

moc toho po nás nezůstane.

Kdo z nás by dokázal napsat tak úhledně

alespoň pár vět tohoto dopisu, já rozhodně ne ...

Ten, kdo čte můj blog hodně let zpátky, tento příběh zná.

Více o dopisu si můžete přečíst v příspěvcích:

Dopis psaný před 88 lety

Moje nejdražší ...

Dlouho jsem se tady neobjevila, dala jsem si pauzu od blogu.

Žiju, tvořím, výletuji, jen to nesdílím tady.

Mám pocit, že se blogy moc nečtou a když se podívám do levého sloupku

na seznam mých oblíbených, tak jich je aktivních čím dál tím méně ...

Mnohé mnou oblíbené skončily.

Je to škoda, ale každý příspěvek dá práci a sebere čas,

který utíká snad stále rychleji a to je možná ten hlavní důvod proč mnoho blogů končí.

Mnozí přecházejí na Instagram, ale tam je jiný svět, hodně rychlý ...

Pohlednice dívky nemá s příběhem nic společného ...

Nostalgická růže "Biedermeier" vykvetla u nás doma na zahradě.

Mějte hezké léto,  odpočívejte, cestujte !