Prostě pohádka, romantika v bílé ...

Dnes vás pozvu na sněhem zasypaný zámek, kde jste se mnou asi nikdy nebyli.

Často je to tak, že místa, která máme na dosah, navštěvujeme velmi zřídka.

Sníh je v polabské nížině v posledních letech vzácností

a aby vydržel a napadlo ho tolik jako za poslední dny je už "zázrak".

Pojďte se se mnou podívat do míst, které jsou spojené s rodem Pernštejnů.

Procházku začneme u Kostela sv. Bartoloměje.

Občas kolem něho procházím, ale uvnitř jsem bohužel ještě nikdy nebyla.

Pokračujeme Kostelní ulicí, která je nejkrásnější historická ulička města.

Moc ráda jí procházím, dýchá z ní klid a staré časy ...

Dále jdeme přes Přihrádek, to je místo, které spojuje původní město se zámkem.

Potom se už můžeme kochat výhledem na Staré Město netradičně ze zadní strany.

Projdeme branou a otevře se nám pohled na zámek.

Vítejte v Pardubicích pokud jste do této chvíle netušili kam jsem vás zavedla.

Pardubický zámek je v renesančním stylu.

Za vlády pánů z Pernštejna zde vzniklo sídlo, 

které je přechodem mezi hradem a zámkem

Když vystoupáte po schodech na zámecké valy,

 otevře se vám jedinečný pohled na zámek a starou část města.

Jenom malá poznámka k této fotografii. 

 Velké tmavé "fleky" v koruně stromu jsou pávi sedící vysoko ve větvích.

Všimla jsem si jich až cestou zpět dolů.

Zelená brána a věžička kostela sv. Bartoloměje,

kde jsme procházku začali:

Pohled na Přihrádek odkud jsme přišli:

Co říkáte ???

Prostě pohádka, romantika v bílé ... jenom princ na bílém koni chybí :-)

Ještě poslední pohled na zámek

a vracíme se zpět tentokrát Pernštýnskou ulicí ...

na Pernštýnské náměstí, 

kde si připadáte jako v úplně jiném světě,

jako by se tady zastavil čas.

Zdobí ho měšťanské domy,

 které nesou stopy honosné pozdně gotické výstavby z počátku 16. století.

 Později byli domy upravovány v dalších stavebních stylech.

Procházka symbolicky končí pod Zelenou branou,

která odděluje klidnou historickou část 

od současného rušného města.

Umět tak zastavit čas - sedět u dobré kávy a nechat svět plynout.

Nasávat atmosféru tradičních vídeňských kaváren

a poslouchat melodie klavíru.

Objednat si sacher a pozorovat, co se děje za okny.

Líbí se vám taková představa ?

To jsou slova převzatá ze stránky Café Bajer,

oblíbené pardubické kavárny nedaleko od Zelené brány.

Má ještě o něco mladší "sestřičku" Čokoláda Bajer,

která sídlí přímo pod Zelenou bránou.

Až to jednou zase půjde ...

zastavte se v nich a nechte se okouzlit

atmosférou časů dávno minulých.

Toto místo mám v sobě hluboko zapsané,

jako místo mého prvního blogerského setkání s holkami.

 Už je to hezkých pár let ♥

Doufám, že jste při procházce nevymrzli tak jako já,

jdu si dát něco teplého na zahřátí.

Dlouho jsme na takovou zimu čekali, já si ji prostě užívám ...

Mějte hezké mrazivé únorové dny !