Krása je všude ...

Zbývající tři obrázky, které zdobí pokojíček dcerky, jsou ze stejné série. V odkazu, který uvádím, najdete nejen tyto předlohy, ale mnoho dalších inspirací na dětské výšivky. http://picasaweb.google.com/revistalaboresana/LaboresDeAnaBabyN55 # Přeji vám všem krásnou a sluníčkovou neděli !!!

Původně to obrázky být neměly, počítala jsem s nimi na polštářky do pokojíčku dcerky. Vyšívala jsem je v loňském roce touto dobou a nakonec jsem pokojíček zařizovala trochu jinak než byla původní představa. Zůstaly ležet nevyužity a nakonec se hodily jako obrázková dekorace a svojí barevností i motivy krásně doplňují vše ostatní. Obrázků mám celkem pět a zbývající tři představím zase příště. Přeji Vám všem příjemný a klidný vstup do příštího mrazivého týdne. Můj blog v poslední době trochu zanedbávám, ale vás ostatní se snažím navštěvovat, ale s komentáři je to z mé strany trochu horší. Věřím, že bude zase líp, trochu marodíme a času také není tolik jako dříve. Hezké dny přeje Jitka

Recept na tento chléb se mi zalíbil nejen proto, že jeho příprava je celkem jednoduchá, ale hlavně proto, že je provoněn provensálským kořením. Jeho celý název je bylinkový chléb se sušenými rajčaty, ale protože jsem je doma neměla, upekla jsem ho bez nich, ale v receptu je uvádím. Budeme potřebovat: 500 g celozrnné pšeničné mouky, 2 lžičky soli, 1 až 2 lžičky kmínu, 2 lžičky povensálského koření, 50 g nakládaných sušených rajčat, 5 lžic olivového oleje, 2 hrnky vlažné vody, trocha hladké mouky na vál. Na kvásek: 1 kostka droždí, 3 lžíce vlažného mléka, 1 lžička krupicového cukru, 1 lžička hladké mouky. Mouku smícháme se solí, kmínem a kořením. Sušená rajčata vyjmeme z oleje a necháme okapat. Nakrájíme je na kousku a spolu s olivovým olejem (5 lžic) přidáme k moučné směsi. Vlijeme kvásek a hrnek vody. Za postupného přilévání zbývající vody vypracujeme těsto a necháme ho asi hodinu kynout. Poté ho položíme na pomoučený vál a vytvarujeme větší bochník. Před pečením potřeme bochník olivo...

Přehoz na postel dcerky jsem ladila do růžovo-zelena, aby se hodil ke kapsáři a k celkové barevnosti pokojíku. Podařilo se mi koupit růžovou kostičkovou látku a ta tvoří základ přehozu a doplňuje ten samý vzor, který je na kapsáři. Dcerka, i když je zatím malá, má postel velikou - má šířku 120 cm a to z důvodu, že je jednak pro ni v pokoji místo a především aby měla v budoucnu pohodlí. Pro mě je v současné době výhoda ta, že se na ni vyspíme i obě dvě spolu. I přes mé předsevzetí - "nikdy dítě do postele", jsem postupně byla ráda, že se dcerka se mnou v posteli vyspí, když nechtěla být sama v postýlce, a nyní si to přímo užívám. A tak jsem šila obr přehoz a je rozšířený o proužkovanou látku, která zakrývá bočnice postele a myslím, že toto řešení působí útulnějším a hezčím dojmem.

Potřeby k vyšívání se mi rozrůstají a měla jsem je různě po krabičkách a kde se dalo. Dlouho jsem přemýšlela co s tím a pak jsem si vzpomněla na dřevěnou bednu, která nám dlouho ležela v komoře a neměla využití. Uvnitř měla pět přihrádek a byla nalakovaná lesklým lakem. Přihrádky se podařilo dát pryč a vznikl velký úložný prostor. Zbavila jsem ji laku a natřela bílou barvou, vyleštila mosazné panty a víko opatřila porcelánovou knobkou. Na dno jsem dala karton polepený látkou. Bedna se krásně hodí do šicího koutku a největší radost mám z toho, že když něco potřebuji, tak jdu jenom na jedno místo a bez problémů všechno najdu.

Tato zimní výšivka s bruslaři se mi moc líbila a mám radost, že se mi polštář podařilo vyšít již v listopadu, a proto nám může doma zpříjemnit dlouhé zimní večery. Ráda se s vámi podělím o předlohu, které je z předloňského vánočního čísla časopisu Dekor.

Jak relativní pojem je čas. Někdy utíká a nezastaví se ani na chvilinku a co bychom všechno dali, kdyby se zastavil. Ale jindy je chvilinka hodinou, rokem i životem ... Čas plyne dál a dál a svět kolem se mění a otáčí, barvy poletují vzduchem a jednou se zastavíte a říkáte si, kam ten čas zmizel, kam se poděl? V mysli zůstávají jen vzpomínky. Ty, které si chcete uchovat vám nikdy čas nevezme ... Den ... co je den? To je jen čas. Čas který utíká různě a přitom stejně. Když máme někoho, s kým je nám dobře a máme si s ním stále co říct, tak chvíle s tím dotyčným utíkají strašně rychle a my si někdy přejeme, aby se čas alespoň na malou chvíli zastavil, abychom si mohli ten krásný okamžik dostatečně vychutnat. Ale to nelze! Nelze nic vrátit, nelze zastavit čas a nadechnout se, rozmyslet si co řekneme či uděláme. A možná, že je to tak dobře, protože kdyby člověk mohl zastavit čas, nikdy by se nepohnul z místa. Čas dělíme na hodiny, minuty, vteřiny, ale také na minulost, přítomnost a budoucno...

Rok 2010 začíná odpočítávat poslední hodiny a moje vyšívání "My little heart" je u konce. Pro mě bude vyšitý obrázek vzpomínkou na krásný rok, který jsem trávila jako maminka na rodičovské dovolené a každé jeho okénko je připomenutím něčeho pěkného, co se daný měsíc událo. Přeji Vám všem příjemné poslední hodiny letošního roku a do nového roku 2011 především moc a moc zdraví, hodně štěstí, lásky a rodinné pohody a ať Vás potkává po celý rok jenom to dobré a příjemné. A moc se těším na další rok se všemi, které mě navštěvujete, zanecháte milý komentář, ale i těmi, které chodí na návštěvu jen tak potichoučku. Jitka

čas rodinné pohody, očekávání, rozzářených dětských očí, čas klidu a splněných přání. Přeji Vám všem krásné a šťastné vánoční svátky. Užijte si je v kruhu svých blízkých, které máte rádi.

Čtvrtý adventní víkend byl u nás doma asi jiný než u mnohých z vás, protože dcerka slavila krásné třetí narozeniny, a proto jsem místo vánočních příprav upekla a zdobila dort, společně jsme slavili a užívali si zimní pohodu venku.