24. dubna 2013

Včera před 88 lety


Po dlouhé době dávám nový příspěvek a přiznám se, že moc netvořím, dodělala jsem jenom pár restíků, nyní můj čas pohlcuje zahrada a ve volných chvílích dávám do pořádku rodinný archiv fotek a dokumentů. Včera se mi dostala do ruky fotka mého dědečka, která má shodou okolností včerejší datum a je focena před 88 lety. Tuto fotku si z dětského šmejdění u babičky nepamatuji,  spolu s  dalšími fotkami to bylo pro mě milé překvapení, které bylo ukryto v dědečkově staré kožené náprsní tašce.
Nyní spíš žiji hodně starou historií, protože dávám podle rodných a svatebních (kopulačních) listů mých pra a praprarodičů rodokmen naší rodiny, zatím jen z tatínkovi strany. Tuto myšlenku na rodokmen jsme nosila v hlavě snad už deset let, ale znáte to stále se to nehodí a velkým podnětem k jeho realizaci byl pořad na ČT1 Tajemství rodu, který se vysílal od začátku roku a který mě okouzlil, zejména díly s panem Preissem, Terezou Kostkovou a poslední s Jolanou Voldánovou, jejíž maminku občas potkávám a tatínka znám od nás z práce.


Po linii mé babičky a jejího tatínka jsem se dostala až na mého pra pra pra pra dědečka, který se podle mého odhadu mohl narodit kolem roku 1800. Ten jediný z mých zjištěných předků byl sedlák, ostatní byli domkaři, nádeníci, dělníci, rolníci či obuvníci. Nevím jestli dům, který stojí na čísle popisném mého nejstaršího předka je původní, ale je hodně starý, nyní využívaný jenom k občasným návštěvám jeho majitelů. Vždycky se mi jeho atmosféra líbila a lákalo mě alespoň se podívat na zahradu. Má svoje kouzlo, za stodolou rostou staré stromy, které mnoho pamatují. Je jenom půl kilometru od našeho domu a nyní už konečně vím, proč mě vždy tak přitahoval.
Je také zajímavé, že všichni předkové z babiččiny strany (celkem jich zatím znám 14) se narodili a žili ve stejné vesnici. Z dědečkovi strany je jich  zatím osm a ti jsou zase ze dvou sousedních vesnic.
Určitě budu po předcích pátrat dál. Archiv v Zámrsku se postupně digitalizuje, bohužel naše farnost ještě přístupná není, ale snad má být všechno hotovo v průběhu příštího roku. Ze zvědavosti jsem nahlédla do několika přístupných matrik. Jsou moc pěkně vedené, psané krasopisem. Jenom jedna věc, ze které mě mrazilo, bylo to, kolik dětí umíralo hned po narození nebo během několika dalších týdnů.
 

Toto krásné staré album mám po babičce.  Chtěla bych do něho fotky uspořádat, protože většina je zatím jenom uschovaná po obálkách. Úvodní stránka je původní, tak si ji  pamatuji z dětství, když jsem si album prohlížela.


 
 
Přeji vám krásné dny plné sluníčka a jarní nálady !!!
 

3 komentáře:

  1. Milá Jituško,jsem ráda, že jsi se zase ozvala. Musím ti napsat, že jsme v pátrání na tom stejně. Také měla v hlavě několik let myšlenku, podívat se na rodokmen mých předků, ale nevěděla jsem z jaké strany. Nakonec zvítězila linie od maminky, neb její rod je prý v místě odkud pochází třista let. A tak po nocích pátrám, mám kde, neb matrriční knihy jsou už zdigitalizované. Jen mám problém se švabachem, nedovedu rozluštit co se tam píše.
    Přeji ti hodně sil v pátrání a dej vědět jestli překročíš rok 1800. Já jsem také na jeho prahu.
    Hezký den Iva

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Jitulko, moc ráda tě tady vidím! Vložila si nádherný příspěvek, i já bych chtěla vědět něco víc o předcích, zatím to je jen taková nerealizovaná myšlenka...
    Zítra na vás budu myslet, manželovi držím palce, ať všechno dobře dopadne a nic ho nebolí!
    Moc tě zdravím, Helena

    OdpovědětVymazat
  3. Milá Jitko, krásný a hodnotný příspěvek. I já mám nesmírně ráda nový dokument na ČT1 pátrání po rodech. Vždy se dojmu. Můj předek vytvořil nádherný rodokmen, ale jsou to jména, sahající 350 let zpět.Blízké události tam nejsou. Proto jsem začala také pátrat a dostala jsem se do národního archívu v Praze. Když mi předali připravenou složku, zamrazilo mne. Držela jsem v ruce osud mých předků. Přínosné pro mne bylo to, že jsem se v ten moment rozhodla, že vše budu svým dětem vyprávět. O nemocech o radostech o láskách a o životě. Vše dobré i špatné, vše. To proto, aby jednou nemusely číst spisy a pátrat. Aby co nejvíce toho věděly ode mě a o nás. Věrka

    OdpovědětVymazat