30. června 2016

Poslední červnový den ...


Školní rok je za námi ...
přijde mi to, že každý rok utíká rychleji než ten předešlý.

Kytičky a dárečky pro paní učitelky jsou rozdány,
prázdniny začínají !!!

  
Miniorganizéry pro paní učitelky.

S Paříží už znáte,
druhý s nádechem romantiky.






Krásné prázdniny !!!

21. června 2016

Léto je tady !!!


Dnes jsme se probudili do prvního letního dne.

Po půlnoci, přesně v 00:33:55 začalo

☼  L É T O 


Nastává čas dlouhých letních večerů,
čas prázdnin, dovolených, výletů ...

  
Kopretiny mám spojené s létem,
s horkých dny, s vůní posečené trávy ...
Od dětství si pamatuji,
že tráva se sekala na sušení
v době, kdy byly kopretiny v plném květu
a já jsem si je posečené sbírala do vázy. 
 

Výšivka se mi líbila dlouho,
je vyšitá a dala jsem ji název

letní vonička




Mějte krásné dny začínajícího léta !!!

16. června 2016

Tam, kde bydlí andělé ...


byl cíl našeho výletu do malebné vesničky na Hané,
která se jmenuje

Čechy pod Kosířem

Vrátím se o pět let zpět, kdy jsem o této vesnici nic nevěděla.
Naše obec tehdy pořádala slavnost  ke 130. výročí založení hasičského sboru,
 kde byla představena renovovaná hasičská stříkačka z roku 1895.
Stála celá léta ve staré hasičárně kousek od místa, kde bydlím.
Hasiči ji dali renovovat a věnovali ji
Hasičskému muzeu v Čechách pod Kosířem.

Byla to slavnostní událost a představila se v plné parádě
tažená koňským spřežením.


Navštívili jsme muzeum a "naše" hasičská stříkačka
tam stojí mezi ostatními exponáty.


Čechy pod Kosířem je vesnička kousek od Olomouce
a můžete tam navštívit nejen Hasičské muzeum,
ale i zámek, který byl letos v dubnu otevřen.



Zámek stojí v rozlehlém parku a je spjatý se šlechtickým rodem Silva-Tarouca.
Přítelem hraběcí rodiny byl slavný český malíř Josef Mánes, 
který  Čechy pod Kosířem pravidelně navštěvoval
 a tvořil zde v letech 1849–1870.


V oranžérii je dnes Levandulová kavárna, která byla bohužel zavřená.



Na zámku je také expozice věnována dílu otce a syna Svěrákových.


Hrob rodiny Silva-Tarouca v zámeckém parku.


Když jsem před lety pátrala, kde vlastně Čechy pod Kosířem jsou,
zjistila jsem, že je tam muzeum kočárů, které mj. pořádá akci zvanou

 Josefkol
sraz mistrů řemesla kolářského a kočárnického.

Josefkol jsme navštívili v roce 2013
a tehdy to pro mě byl úžasný zážitek,
který si pamatuji dodnes a psala jsem o něm i tady  na blogu.


Muzeum jsme tehdy nenavštívili a přání ho vidět se mi splnilo až nyní.


Fotky nedokáží vystihnout jedinečnou atmosféru místa,
prostoru a exponátů.
A také vůně, která je nepopsatelná a specifická.
Muzeum má osobité kouzlo,
která vás přenese do úplně jiného světa.
Je postaveno z ručně tesaných trámů,
stěny jsou vyzděné ze starých cihel
a veškeré železné prvky jsou ručně kované.

Po vstupu do muzea jsem zůstala stát v úžasu nad krásou
a pro mě jako by se v ten moment zastavil čas.




Největší kočár expozice je smuteční kočár
firmy Brožík a syn v Plzni, který je také největším na světě.


Dvoutunový kolos o délce šesti a půl metru začal restaurovat majitel muzea
pan Václav Obr na základě jediné dochované fotografie,
která je v pražském muzeu Praga:





Prohlédli jsme si muzeum s poutavým výkladem pana průvodce,
lidé odešli a my jsme tam s mužem zůstali najednou sami
jenom s paní majitele muzea.

A ta nám začala vyprávět o tom jak dříve lidé uctívala své mrtvé,
jak se s nimi loučili, prostě o posledních věcech člověka.
Uprostřed smutečních kočárů, tyto příběhy našly jiný rozměr ...

A své vyprávění zakončila událostmi,
které se mohou stát jak se říká mezi nebem a zemí ...





Muzeum a jeho depozitář mají v sobě zvláštní genius loci. 
Jako by nad ním bděli dávní andělé.
Někdy zažije majitel muzea i dotek jejich křídel.

Andělé tady jsou nejen na smutečních kočárech
a jako výzdoba muzea,
ale opravdu tady i bydlí ...



Rozhovor s majitele muzea panem Václavem Obrem, 
pro kterého se restaurování historických kočárů stalo posláním,
 najdete tady a tady


Pozvání na letošní Josefkol, 
který se bude konat v duchu kočárových lamp.
Doufám, že letos se tam po třech letech vrátím
 a užiji si neopakovatelnou atmosféru znovu.


Vyznání pana Václava Obra,
 které najdete na budově muzea končí větami:

Muzeum historických kočárů v Čechách pod Kosířem
 bude jakýmsi pomníkem
a zároveň i symbolem jako odkaz 
tehdejších řemeslníků dalším generacím,
což je důležité právě v dnešní době.
Mělo by mít ducha, 
který se dotkne každého, kdo toto muzeum navštíví.

Já jsem byla muzeem okouzlena
a jeho návštěva byl pro mě nezapomenutelný zážitek.



Přeji vám krásné a pohodové červnové dny !!!




2. června 2016

Zásobník na šicí potřeby


Možná to mnohé z vás máte také tak,
toužíte po nějaké věci, která se vám líbí,
ale odradí vás její cena.


Dlouho jsem obdivovala box na šití od výrobce Clayre & Eef.
Líbil se mi, hodil by se mi do šicího koutku,
ale vždycky jsem si řekla, že za tu cenu ho prostě mít nemusím.


A jednou vloni na podzim jsem na Bonami objevila
skoro stejný box od francouzského výrobce Antic Line
o necelou třetinu levnější.
To rozhodlo a tak jsem si udělala radost .


Balík po měsíci čekání dorazil
a po rozbalení jsem byla trochu zklamaná,
chyběla kovová knopka u spodního šuplíčku.


Box jsem vyfotila a reklamovala u Bonami s tím,
že si ho nechám a jestli by mi mohli poslat jinou knopku.
Tu mi nenabídli, ale poskytli mi velkorysou slevu,
čímž mě  mile překvapili.
Rychlé a vstřícné jednání a peníze byly do týdne na účtu.


Mám box na šití za necelou tisícovku,
což je více než o polovinu méně než můj "vysněný".
Sice má jinou o trochu větší knopku,
ale na jeho vzhledu to neutrpělo.



Nafotila jsem ho se starými špulkami
a šicími potřebami, 
protože jenom tak vynikne jeho starobylý ráz.

Nyní je už plný "současných" věcí,
které potřebuji k šití.




Jednou jsem tady už psala,
že všechno má svůj čas
a že věci a události přicházejí samy od sebe,
nesháním je, neplánuji ...
Občas mi to připadá, že si mě najdou samy ...

V tomto případě o "vysněném boxu na šití" to platí doslova.


Všechno má svůj čas ...
 
A takový byl i včerejší den,  výlet do jedné malebné vesničky,
která se do mého srdce zapsala před třemi lety
a od té doby jsem toužila se tam vrátit
a navštívit tam jedno pro mě moc lákavé místo.

Splnilo se mi to, předčilo to všechna moje očekávání ...
 
A úplný závěr výletu byl pro mě okamžikem,
na který budu dlouho vzpomínat ...

Ale o tom až příště ...

Přeji vám co možná nejkrásnější dny přicházejícího léta !!!