31. října 2014

Tajuplný hrad Pernštejn

 
Sváteční volný den byl jako stvořený pro výlet.
A protože většina hradů a zámků končí svoji sezonu,
mířila naše cesta na hrad Pernštejn.

 
Jeho atraktivní vzhled mu zajistil angažmá
 v mnoha českých pohádkách (např. Jak se budí princezny, Sedmero krkavců)
 a filmech (V erbu lvice, Čachtická paní)
i ve spoustě zahraničních filmů (např. Johanka z Arku).

 
Hrad si dodnes zachoval svoji pozdně gotickou
 až renesanční tvář, přesně takovou,
 jakou měl v 16. století, kdy byl dostavěn.
Pouze chybí dvě patra na hranolové věži,
které sestřelili Švédové při dobývání hradu.
Ta je dnes o něco nižší a s palácem ji nespojují dvě přemostění,
 ale jen jedno.
 
Při prohlídce jsme se po dřevěném můstku prošli. 
 
 
Hrad je mohutný a tajuplný,
ukrývá v sobě mnoho tajemných zákoutí,
místností a chodeb
a určitě splňuje
představy o tom,
jak má správný hrad vypadat.





 
Výletní sezona pomalu končí
a budeme se pomalu těšit na advent.
 
Čas vánoc je časem splněných snů a přání
a mnohdy i dárků nečekaných,
ale o to krásnějších a milých.
 
Jeden takový nečekaný vánoční dárek jsem letos dostala ...
 
... brzy prozradím to, co mi udělalo
 nečekanou a hodně velkou radost. 

20. října 2014

Podzimní dny


... utíkají rychleji než bych si přála.
Mám pocit, že nemám čas na nic kromě běžných domácích povinností
a práce na zahradě.
Prostě na nic co mám ráda a čím zaměstnávám svoje ruce
ve chvílích volna.
Ale přeci jenom jsem něco stihla, zažila a užila si.
A o tom je dnešní příspěvek.


Kočár je přistaven
 a půlhodinová romantická projížďka může začít.
 
 Tento výlet do Prahy souvisí s mým příspěvkem
o výstavě historických kočárů "Zapřažená krása".
Na výstavě byla soutěž pro děti
a měly namalovat něco co se jim líbilo a co souviselo s výstavou.
Dcerka namalovala obrázek zlatého kočáru
a ten se jí tak povedl, že vyhrála jedinou cenu ve své věkové kategorii
a to projížďku kočárem po areálu Pražského hradu.
Zážitek pro ni i pro mě, takový malý splněný sen.


 
Nejprve projížďka Královskou zahradou
a potom už přímo na hradní nádvoří
mezi udivené turisty. 

 
Dalším zářijovým výletem byl DinoPark v Liberci.
Bylo to na přání dcerky, prý se bát nebude, ale bála. 
Řev dinosaurů byl někdy hodně strašidelný.
Ale nakonec si to užila a prošla i stezku odvahy.


A odpoledne lanovkou na Ještěd.
Výhled sice moc daleko nebyl,
ale klid a ticho na vrcholu to vynahradilo.

 


 
Užila jsem si blogérské setkání u Helenky spolu s Ilonkou a Věruškou.
Bylo to moc fajn a dárečky domácí výroby potěšily.
 
 
Doma na zahrádce kvetou kytičky jako uprostřed léta.

 
Jablek letos na uskladnění moc nebude,
spousta jich spadala nahnilých.
V sobotu jsme otrhali poslední stromy.

 
Bohyšky se vybarvují do podzimních barev,
letos jim slimáci dali pěkně zabrat.
Pomalu jejich krása končí,
budu se těšit na jaro až znovu vyrazí.
 
 
Napůl oschlé, ale i tak jsou krásné.
 
 
Snad všechny barvy vřesu jsou
v jediném květináči.
Prostě jsem neodolala.

 
A pomalu myslím na vánoční tvoření,
zásobila jsem se celkem slušně,
ale ještě jsem šít nezačala,
prostě není čas a někdy i chuť.

 
Snad po třech měsících jsem vzala do ruky vyšívání. 
Bude to vyšívaný adventní věnec,
doufám, že ho stihnu včas.
 
 
Jediné moje zářijové tvoření jsou obaly na sešity,
třeba na herbář nebo zahradní deníček.
 
 
 
Přeji vám krásné podzimní dny,
probarvené padajícím listím
a paprsky sluníčka.