26. dubna 2013

Rozkvetlý Venkov & styl


Nový Venkov & styl je ode dneška v prodeji a moc se povedl. Letmo jsem ho prolistovala a už se těším na víkend až se v klidu do něho začtu. Jenom několik lákadel z obsahu: Okouzlující šeříky, Stavení staré skoro tři sta let, Zahradní posezení, Na co vyvazovat rostliny, Kastelánka zámku Radič, Královská řeka Vltava, Domácí jahodová marmeláda, Léky z jarní louky a spoustu dalšího úžasného počtení.
Už teď se těším na letní vydání -  téma hortenzie a zpracování levandule je to pravé pro mě. Je moc dobře, že se z Venkova & stylu stal dvouměsíčník, pro mě jako milovnici starých časů je velkou inspirací a jeho obsah je jako pohlazení po duši a návrat do časů naši předků.

24. dubna 2013

Včera před 88 lety


Po dlouhé době dávám nový příspěvek a přiznám se, že moc netvořím, dodělala jsem jenom pár restíků, nyní můj čas pohlcuje zahrada a ve volných chvílích dávám do pořádku rodinný archiv fotek a dokumentů. Včera se mi dostala do ruky fotka mého dědečka, která má shodou okolností včerejší datum a je focena před 88 lety. Tuto fotku si z dětského šmejdění u babičky nepamatuji,  spolu s  dalšími fotkami to bylo pro mě milé překvapení, které bylo ukryto v dědečkově staré kožené náprsní tašce.
Nyní spíš žiji hodně starou historií, protože dávám podle rodných a svatebních (kopulačních) listů mých pra a praprarodičů rodokmen naší rodiny, zatím jen z tatínkovi strany. Tuto myšlenku na rodokmen jsme nosila v hlavě snad už deset let, ale znáte to stále se to nehodí a velkým podnětem k jeho realizaci byl pořad na ČT1 Tajemství rodu, který se vysílal od začátku roku a který mě okouzlil, zejména díly s panem Preissem, Terezou Kostkovou a poslední s Jolanou Voldánovou, jejíž maminku občas potkávám a tatínka znám od nás z práce.


Po linii mé babičky a jejího tatínka jsem se dostala až na mého pra pra pra pra dědečka, který se podle mého odhadu mohl narodit kolem roku 1800. Ten jediný z mých zjištěných předků byl sedlák, ostatní byli domkaři, nádeníci, dělníci, rolníci či obuvníci. Nevím jestli dům, který stojí na čísle popisném mého nejstaršího předka je původní, ale je hodně starý, nyní využívaný jenom k občasným návštěvám jeho majitelů. Vždycky se mi jeho atmosféra líbila a lákalo mě alespoň se podívat na zahradu. Má svoje kouzlo, za stodolou rostou staré stromy, které mnoho pamatují. Je jenom půl kilometru od našeho domu a nyní už konečně vím, proč mě vždy tak přitahoval.
Je také zajímavé, že všichni předkové z babiččiny strany (celkem jich zatím znám 14) se narodili a žili ve stejné vesnici. Z dědečkovi strany je jich  zatím osm a ti jsou zase ze dvou sousedních vesnic.
Určitě budu po předcích pátrat dál. Archiv v Zámrsku se postupně digitalizuje, bohužel naše farnost ještě přístupná není, ale snad má být všechno hotovo v průběhu příštího roku. Ze zvědavosti jsem nahlédla do několika přístupných matrik. Jsou moc pěkně vedené, psané krasopisem. Jenom jedna věc, ze které mě mrazilo, bylo to, kolik dětí umíralo hned po narození nebo během několika dalších týdnů.
 

Toto krásné staré album mám po babičce.  Chtěla bych do něho fotky uspořádat, protože většina je zatím jenom uschovaná po obálkách. Úvodní stránka je původní, tak si ji  pamatuji z dětství, když jsem si album prohlížela.


 
 
Přeji vám krásné dny plné sluníčka a jarní nálady !!!