1. března 2013

Jen vzpomínky zůstanou ...

Nedávám na blog fotky mojí rodiny, přijde mi to příliš osobní. Dnes udělám výjimku. Z rodinného alba je to moje nejoblíbenější fotka mého tatínka, jeho sestry a jejich dědečka, tedy mého pradědečka, kterého jsem nepoznala. Mám ji moc ráda, je nostalgická, sálá z ní rodinná pohoda, přijde mi jako ze starých filmů pro pamětníky. Datum na ní není uvedeno, ale myslím, že je focena ještě před začátkem druhé světové války. Bohužel se to už nedozvím a nebudu vědět spoustu dalších věcí, které jsem chtěla vědět "až jednou bude čas" ze stránek starého rodinného alba. Můj tatínek  zemřel náhle a nečekaně, o to je pro naši rodinu jeho ztráta bolestivější. Prožil krásný a dlouhý život. V domě, ve kterém se narodil, žil celý život, zveleboval ho nejprve pro svoji rodinu a později pomáhal i mojí rodině s jeho rekonstrukcí. Prostřednictvím vzpomínek a  všeho  čeho se jeho ruce dotkly, bude s námi napořád.



Už při novoročním přípitku jsem podvědomě měla strach z roku, který končí na číslo třináct, i když na její špatnou pověst nevěřím. Od počátku roku se událo několik výjimečných a špatných událostí, které mě v těchto obavách ještě více utvrdily, a pak přišla událost nejhorší, kterou může rodina zažít. Jak se říká, život jde dál, ale bude jiný a smutný.
 
Vyšívání, šití a vše ostatní, co prezentuji tady u mě na blogu, mi dělalo radost a potěšení. Nyní v mém životě radost není a dlouho nebude. Vím, že teď musím žít ten opravdový a reálný život a snad později zase najdu chuť něco tvořit a budu se chtít o to podělit s vámi všemi. 
 
 
Jitka

16 komentářů:

  1. Moje milá, pláču tady s tebou...Všechno jsem už napsala do mailu, ale stejně to jsou jen slova...
    Myslím na vás, držte se!
    Už teď se těším na den, kdy se k nám vrátíš!
    Helena

    OdpovědětVymazat
  2. Ach Jitu,
    je mi to moc líto...víš, na tuhle bolest slova prostě nestačí. Vím, jaké to je, tatínek mi také odešel tak náhle a neřekli jsme si tolik věcí..ale už je to několik let...a pořád mi chybí..rok s číslem 13 na konci se mi také nějak nezamlouvá...taky to tak cítím..a to nejsem nijak pověrčivá..
    Jitunko, přijmi ode mne upřímnou soustrast
    a vrať se mi brzy, mám Tvoje tvořeníčko a fotky tak ráda...
    Myslím na Tebe Jarka

    OdpovědětVymazat
  3. Jituško, to je mi moc líto. Upřímnou soustrast. Taky jsem nedávno přišla o tatínka, drž se!
    Martina

    OdpovědětVymazat
  4. Zůstanou jen ty nejhezčí vzpomínky! Časem se trny bolesti olámou a když mysl bude unavena, ruce nebudou chtít zahálet. Vše, však potřebuje svůj čas...

    OdpovědětVymazat
  5. Milá Jitko, ta fotka je moc krásná, a o to víc, když jsou na ní Tvoji blízcí. Je mi to moc líto a musí to být těžké. Sama mám ještě oba rodiče i manžel. Tatínkovi bude letos 80 a nedovedu si představit, že by tady už neměli být. Ty to teď musíš prožívat a tak Ti a celé Tvé rodině přeji hodně sil do dalších dnů a pomoci Boží. Slávka

    OdpovědětVymazat
  6. Jitu, i já Vám chci vyjádřit svou soustrast, jakkoli to zní formálně. Bolest z této ztráty sráží na kolena, sama to znám. A nepřechází, jen se s časem mírní. Budeme tu na vás trpělivě čekat, opatrujte se Vy, i Vaše rodina.

    OdpovědětVymazat
  7. Milá Jituško, máš pravdu. Po ztrátě blízkého člověka, jde život dál, ale už je jiný, ale přesto ten koho jsme milovali je tu stále s námi každý den v našich myšlenkách a vzpomínkách. Moc na tebe Jituško myslím.
    IVA

    OdpovědětVymazat
  8. Jitko, upřímnou soustrast.
    Nevím co napsat, je mi to moc líto. Čas tu jizvu v srdci a mysli snad brzy zahojí. Myslím na tebe.
    Věrka

    OdpovědětVymazat
  9. Upřímnou soustrast a hodně sil k překonání toho co nelze změnit...
    Pavlína

    OdpovědětVymazat
  10. Co na to říct... Před každou zimou můj táta plánuje, co zase příští rok, hned z jara udělá, vylepší, zasadí.. A já, s přibývajícími roky se obávám, aby to jaro zase přišlo, aby se ty jeho plány splnily, aby.. V lednu mu bylo 81 a jaro je za dveřmi.
    Jituško, upřímnou soustrast.

    OdpovědětVymazat
  11. Jitka, úprimnú sústrasť a viem že prídu svetlejšie dni, ale strata najbližších nás bude bolieť celý život.
    Jana

    OdpovědětVymazat
  12. Jituško, smutný příspěvek. Přeju ti hodně sil!
    Ivana

    OdpovědětVymazat
  13. Milá Jitka , často k som k Vám chodila "nakukovať" a aj keď sa nepoznáme rada by som Vám vyjadrila úprimnú sústrasť.Prajem veľa síl aby ste to zvládli , verím že čas tú bolesť trocha otupí a že to zvládnete.Držím palce .
    Eva

    OdpovědětVymazat
  14. Upřímnou soustrast. Já mám ještě oba rodiče, ale manželka už ani jednoho. Přejeme Vám hodně sil překonat smutné chvíle. Těšíme se na Vaše nové příspěvky, od naší společné dominanty....Kunětické hory

    OdpovědětVymazat
  15. Ach Jituš...to je mi líto...můj tatínek zemřel vloni- věděli jsme o tom, že umírá...odešel domů...kde láska pláče- víra těší...odešel domů a já věřím, že se všichni ještě jednou setkáme ...opatrujte se moc, budu na vás myslet v modlitbě Kejt

    OdpovědětVymazat
  16. A ještě jsem chtěla říct, že někdy na mě můj tatínek vykoukne tak nečekaně, (vzpomínkou, situací...) až se mi tomu nechce věřit a zase mám sltzy v očích a zase si říkám, ještě se obejmeme, věřím tomu

    OdpovědětVymazat